Aleš Loprais při premiérovém startu s Ivecem na Dakaru skončil před startem páté etapy, ale dařilo se Martinu Kolomému, který dojel na druhé pozici a celkově ztrácí na vedení méně než deset minut. A jedou i další české posádky.

MARTIN KOLOMÝ
Pátá etapa Rallye Dakar byla pro posádky TATRA BUGGYRA RACING týmu úspěšná, když obě posádky v kategorii kamiónů skončili mezi nejlepší desítkou. Dařilo se také Ouředníčkovi, který zajel jedenačtyřicátý čas. Do problémů se však dostala novinářská posádka v čele s Markem Spáčilem.

Počasí si s účastníky Rallye Dakar letos doslova hraje. Zatímco na startu druhé části maratonské etapy svítilo slunce, posádky z trati hlásily déšť, kroupy a sníh. V bivaku v Uyuni se dokonce přehnala písečná bouře. Členové TATRA BUGGYRA RACING týmu museli dokonce vytáhnout zimní oblečení, když teploty spadly k bodu mrazu.

Včerejší pátou etapou se celý konvoj přemístil z Argentiny do Bolívie. Neskutečnou atmosféru této pohostinné země si už loni vyzkoušeli motorkáři. Už od hraničního přechodu Villazón byla silnice lemovaná fanoušky, kteří vykřikovali „Bolivia – suerte“, tedy Bolívie – štěstí.

Martin Kolomý začal fantasticky, když od prvních kilometrů udával tempo mezi kamiony. V polovině trati pak ztratil na vítěze etapy Rusa Nikolajeva jedoucího na Kamazu a obsadil další pódiové umístění. „Dneska jsme si etapu opravdu užili. Už to začalo fantastickou atmosférou po příjezdu do Bolívie, která nás zdravě nabudila. Před startem se nám podařilo vyměnit vadné boostové čidlo, takže motor šlapal jako hodinky. Druhé místo je perfektní a celkové umístění je pořád reálné. Vždyť je před námi ještě více jak půlka Dakaru,“ uvedl v bivaku Martin Kolomý, který se v celkové klasifikaci posunul na šesté místo.

Velmi povedenou etapu má za sebou také Jaroslav Valtr, který do cíle dojel na desátém místě. Tým TATRA BUGGYRA RACING tak měl poprvé ve své krátkodobé historii na slavné Rallye Dakar dva vozy v TOP 10. „Tahle etapa mi sedla, bohužel jsme zase startovali až z čtyřiadvacátého místa, takže jsme jeli ve vláčku a hodně v prachu, a to se špatně předjíždí. Bylo to hodně rizikový, hlavně v horách po úzkých cestách s velkými srázy a propastmi, takže jsme museli jet opatrně. Každopádně jsem rád, že jsem mohl ukázat, že auto jede. Zítra budeme moc startovat konečně vpředu,“ radoval se Jarda, který tak doplatil na zrušený prolog a od začátku soutěže startuje v hloubi pole, což posádce přináší nemalé problémy.

Problémem páté etapy byla samozřejmě nadmořská výška. Jezdci se totiž vyšplhali až do 4.600 m.n.m. Obavy samozřejmě měli všichni i o techniku, která musela vydržet dvojnásobnou porci kilometrů. „Měli jsme strach o gumy, protože přeci jenom už to na ně bylo hodně kilometrů. Báli jsme se i o motor, o turbo, protože v takové výšce ten vzduch není a motor prostě dostává zabrat ještě víc. Všechno vydrželo až do cíle, takže jsem rád, že jsme tady. Bivak tady nevypadá moc kulturně, za mnou se dokonce žene nějaká písečná bouře a chlapci asi nebudou mít moc příjemný podmínky na opravu. Ale takový je Dakar,“ uvedl kopilot Martina Kolomého David Kilian.

Tomáš Ouředníček zajel v kategorii automobilů 41. nejrychlejší čas a bezchybným výkonem se posunul na dvaačtyřicátou příčku. „Na trati bylo dost vody, v horách dokonce i sníh. V technické části jsme byli rychlí, v horách už tolik ne, protože auto pořád nejede, jak má. Přesto jsme díky Pavlově bezchybné navigaci zajeli skvělý čas. Jsme hodně unavení, ale těšíme se na další etapu,” svěřil se v cíli Tomáš.

Horkou chvíli si prožila také posádka novinářského vozu v čele s Markem Spáčilem, jenž zůstala uvězněna v horách po průtrži mračen. Po dvou hodinách čekání všichni mimo Marka ztratili vědomí a síly nabrali až v zázemí v Uyuni, kam po pěti hodinách jízdy dorazili. Marek se tak zaslouženě stal hrdinou dne.

Pro kategorii kamionů je v šesté etapě připraveno celkem 295 ostrých kilometrů, a to opět v nadmořské výšce okolo 4.000 metrů. Povrch zde bude proměnlivý, a to písek a tvrdý štěrk.

MARTIN MACÍK
Tentokrát to byl opravdu adrenalin. Posádka liazky s číslem 525 ve složení Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva si z poslední speciálky přiváží spoustu nových zážitků, na které bude dlouho vzpomínat. V aktuální etapě kluci překročili hranici Bolívie, zažili kroupy, déšť, vedro, páru v kabině, akční opravu drobné závady a následnou stíhací jízdu. To vše s hlavami jako střep v nadmořské výšce 4 500 metrů nad mořem. Přesto nakonec posádka Martina Macíka v 5. etapě dojela 18. a celkově postoupila na výborné 12. místo. Teď už kluci zdraví do ČR z bivaku v Uyuni, kde řádí písečná bouře.    

Po předchozí čtvrté etapě, první maratónské, posádka týmu KM Racing trávila noc ve stanu, odděleně od svých vozů a zbytku týmu. „Už jsme zalezlí ve stanech a jsme tu pouze závodníci. Je to zajímavá atmosféra, na Dakar zvláštně poklidná. Já ji zažívám poprvé a docela mě baví. Škoda jen, že dnešní etapa nebyla těžší, čekali jsme, že auta přijedou do maratónského bivaku, kam nesmí mechanici, více rozbitá a závod tak bude napínavější,“ vzkazoval v noci z bivaku v San Salvador de Jujuy Martin Macík.  

Ale netrvalo dlouho a Martinovi se jeho přání splnila. V následující 5. etapě totiž na posádku čekalo velké dobrodružství. Macíkova Liazka startovala z 12. místa, v úvodu předstihla několik vozů a pohybovala se kolem 9. pozice. Zhruba v polovině trati však posádka začala cítit, že v kabině fouká a objevuje se pára. Kluci museli zastavit a 20 minut strávili menší opravou uvolněných šroubů. Když bylo vše hotovo, znovu naskočili do kamionu a vydali se na stíhací jízdu, během které začali své soupeře opět dotahovat. Do cíle 5. etapy nakonec dojeli závratnou rychlostí na pěkném 17. místě. A vzhledem k faktu, že ve středu nebo ve čtvrtek jen málo posádek nemělo žádný problém, Martin Macík si v celkovém pořadí polepšil a posunul se na 12. pozici.  

Pátá etapa byla speciální také tím, že na závodníky čekal přejezd do Bolívie a další nárůst nadmořské výšky, která se v aktuální měřené speciálce pohybovala až k 4 600 metrů nad mořem. Posádky se tak dnes ocitly ve vůbec nejvyšším dosaženém bodě v historii Rallye Dakar. „Celou speciálku jsme dnes jeli v nadmořské výšce kolem 4 500 metrů nad mořem. Šlapali jsme na to, ale tady v horách auta stejně jedou pomaleji. Na naplnění turba je potřeba hodně vzduchu a ten tu prostě není. A také nám dnes dala zabrat nadmořská výška. Celou dobu nám třeštila hlava, navigátor to nesl obzvlášť těžce, protože vše zažíval poprvé v životě,“ popisuje Martin Macík aktuální etapu.

Celkové 12. místo je po drsné a vysilující etapě, s pauzou na nutnou opravu, skvělým výsledkem a členové týmu KM Racing jsou s dosavadním vývojem dakarského závodu nadmíru spokojeni.

TOMÁŠ VRÁTNÝ
„Byla to poměrně těžká etapa, alespoň pro nás. Měli jsme technické problémy. Urazili jsme hadici v řečišti. Byli jsme trochu divočejší, než jsme měli být, a to nás stálo asi čtyřicet minut. Předjeli nás úplně všichni a následné předjíždění v horách bylo hodně složité, takže je toho poměrně velká ztráta, ale důležité je, že jsme v cíli. Jsme tady všichni tři včetně Artura Ardavičuse, který etapu odřídil bez posilovače řízení. Byla to velká kulturistická dřina, ale náš sibiřský býk Artur to zvládnul. A musím pochválit i Alberta, protože jsem s ním prohrál a Albert bude zítra startovat přede mnou, tak doufám, že se mi jej podaří předjet.“

MARTIN PROKOP
"Etapa do Bolívie nezačala dobře už včera, protože jsme šli přes střechu a poškodili jsme auto. Hlavně jsme si poškodili čelní sklo, takže dnešní etapa pro mě začala už včera večer, kdy jsem dlouho sháněl čelní sklo. Přijel jsem s ním do servisu až po půlnoci. Každopádně jsem věděl, že pro nás tato etapa bude složitá, protože jsme startovali třicátí druzí, takže jsme startovali v třicetivteřinovém intervalu. Kluci před námi byli o něco pomalejší, takže jsme tušili, že je budeme dojíždět a že budeme mít problém s prachem. Problém nastal hned po startu. Asi po pěti kilometrech jsme dojeli první pomalejší auto, které jsme dokázali předjet, ale zanedlouho jsme dojeli další. A to jsme nedokázali předjet více než 140 kilometrů. Paradoxně jsme ho předjeli až v třicetikilometrovém omezení, kdy jsem měl zařazenou jedničku. Hrozně nás to zdrželo. Ztratili jsme tím spoustu času. Pak už jsme drtili jednoho po druhém a prokousávali jsme se dopředu. Jediné, co nás trochu zpomalilo, byl sníh, protože jsme jeli ve výšce 4 500 m.n.m. a přišla bouřka. Jenže jsme netušili, že ty blesky znamenají sníh a ne déšť. Celý vrchol byl zasněžený. Tím, že jsme měli sériové čelní sklo, které nebylo vyhřívané, tak bylo úplně zamlžené. Nic jsme neviděli a museli jsme zpomalit. Když jsme začali klesat, začali jsme zase tahat a předjížděli jsme ostatní. Byl to velký boj a etapa byla hodně těžká, rozbitá. Hodně mi připomínala ty z WRC. Zvládli jsme ji a jsme v bivaku, kde můžou mechanici pracovat na autě a dát jej alespoň do takového stavu, abychom mohli pokračovat a opět bojovat o přední umístění."